Přemýšlím jak uchopit tohle téma. Je něco co nás přesahuje? Něco co lidským vědomím nemůžeme uchopit a pojmout? Energie. Říká se, že lidská duše má 400gr.Také mě napadá Bolek Polívka z Kurva hoši. Paní doktorko...nemusím pokračovat. Pro pragmatiky Enstein -teorie relativity mc2. Přírodní zákony fungují a jen my si ve své bláhovosti myslíme, že poručíme Matce přírodě. Gáji. Jsme na omylu. Vše se řídí Univesálním vědomím. Universální pravdou. Nikoliv tou naší zabředlou ve hmotě. Co vysíláme to přitahujeme.

To co zde budu psát je moje poznání, moje pravda a mé zkušenosti. Budou-li klienti souhlasit, ráda bych zde popsala i jejich příběhy, které se budou odehrávat při mích terapiích.

Ráda bych zde zveřejnila fotky ze svých akcí a setkání. Vysvětlovala a popisovala děje věcí z energetického, ale i hmotného hlediska. Chtěla bych zde nabízet příběhy s několika úhly pohledu. Protože dobro ani zlo v univerzální rovině neexistuje. Pouze poučení a zkušenost.

Chtěla bych také říct, že nemám žádné reiki 1 až 157 stupňů. Nemám shambalu ani modrou alfu či jiné kurzy. Na jógu jsem líná a Tai-či je na mě pomalé. Mám pochopení pro letní lásky i pro milování na jednu noc. Dávno mě přestaly zajímat aféry kdo s kým a jak. Vím, že duše si vždycky vybere zkušenost, kterou potřebuje pro svůj růst. Takže zase nic není špatně.

Ctím práci svých kolegů, prošla jsem tím, že jsem vykládala karty, malovala, stavěla rodinné konstelace. Prošla několik duchovních kurzů a škol. A pak stejně přišlo...vždyť tohle dávno vím. Ale šarlatána a člověka, který to dělá pro peníze a z pozice ega poznám na 100 km. Nemá otevřené srdce. Žádný kartář totiž Váš problém nevyřeší, jen Vás navede. Jenže berličku v životě občas potřebujeme všichni. Takže nic nepřeskočíme, neobejdeme, pokud nepochopíme půjdeme v kruhu tak dlouho dokud nám to jednoho dne nepřecvakne. Někdy nám to trvá den, jindy měsíc, někdy je ten čas nekonečný ale až to přijde, stojí to za to. Podotýkám, někdo to nepochopí za celý život.Tak potom to dostane v dalším životě.

Chtěla bych zde popisovat svou práci s energií, pro normálního smrtelníka pojmenovanou jako pozitivní a negativní. Také můžeme pojmenovat jako ctnosti a nectnosti. A pro ty co stále hledají pravdu  na dobré a špatné, hodné a zlé.

A připomínám...to jsou mé zkušenosti, moje poznání...

        Příběh první 

                                      Muž z tramvaje

Znáte je. Potkáváte je na ulici. Vypadají zvláštně. Někdy působí zanedbaně, jindy jsou velmi elegantní. A působí divně, vypráví si sami se sebou. Rozhazují rukama, ignorují nás "normální". Blázni?

Byla jsem krátce v Brně, mimochodem, zde se aktivovalo mnoho darů. Velmi mnoho. Moje první terapeutovna byla na Špitálce, což je ulice v Brně. Řekněme pro nás mluvící jazykem energií nízkovibrační. Pro normální lidi špinavá, plná odpadků. Několikrát se mi stalo, když jsem se v noci vracela z této čtvrti do Bohunic, narážela jsem na opilce, kteří se váleli v dráze tramvaje.  Trošku pozitivna...Je zde vyhlášený gympl na Křenové a také slavná ulice Masná...

Nicméně v této oblasti se mi spustily vize, kdy jsem viděla bytosti podobné ještěrům, glumům, různé entity v podobě skřetů. Je až paradoxní, že jsem tyto bytosti míjela bez povšimnutí a ony mne ignorovaly. Až do jedné chvíle...

Vracela jsem se z terapeutovny a do tramvaje nastoupil muž. Všimla jsem si ho, vypadal zanedbaně, zapáchal a byl cítít alkoholem. sedl si vedle ženy, která okamžitě odešla z místa. A muž spustil svůj monolog, rozhazoval rukama a na něco ukazoval. Spousta lidí v tramvaji sklonila své hlavy a jako by zvadla.

A v tu chvíli jsem to uviděla a nejen to. Proti muži stála vysoká vyzáblá postava v černém, a pozorovala ho. Muž ji něco stále vysvětloval, ale ona jen stála a hleděla. Pak jsem uslyšela šum, po tramvaji skákaly "opice"..mělo to chápavý ocas, jedno oko a tři prsty. Zvedla jsem hlavu a ony spustily povyk...ona nás vidí, ona nás vidí. Bytost se na mě podívala takovým zvláštním pohledem. Jediné co mě napadlo, vyslat myšlenku, potřebujete odvést? Chcete domů? Opice zbystřily. Najednou světlo, jako když prskne zářivka a byly pryč. Muž vystoupil a celá tramvaj jako by se znovu nadechla.

Z reálného, normálního hlediska, by si člověk řekl, že má halucinace. Člověk, pracující s energií si řekne aha entita.  A co s tím? Kde k tomu člověk přijde? Kde se to na něj nalepí? Jak jsem pravila, vše je energie, a nemůžeme svou kapacitou mozku vše obsáhnout, pochopit. Nejjednoduší je poděkovat za zkušenost. Protože z nějakého důvodu to vidím. Zřejmě jsem se napojila na energetické pole onoho člověka. Moje intuice je jako radar a zachytila energetické proudění. Dostalal jsem se do jiné reality. Protože realit kolem nás je mnoho.

Někdo vidí víly, někdo duše, jiný má dar komunikovat s anděly. Tento muž si svým chováním a vyzařováním přitáhl tuto bytost. Svou energií ji vyživoval. Samozřejmě, že se jí může zbavit, může ji vyprovodit ze svého života. Jak?

Už jen tím, že se třeba vykoupe, přestane tuto entitu vyživovat pitím alkoholu. Začne se stýkat s jinými lidmi. Přestěhuje se. Zvýší své vibrace a této návštěvě už nebude v jeho energetickém poli dobře. Odejde sama. Odejdou i lidé, kterým bylo s touto entitou dobře. Tento muž začne pozvolna činit změny. Odpojí se od těchto energií a tím se mu změní život.

A co já jako terapeut? Zjistila bych si odkud tato enetita přišla, co chce a nabídla bych ji odchod domů. Je však otázkou , což se děje spoustě lidem, zda dokážou bez tohoto návštěvníka žít. Protože jdete-li v kruhu po mnoho let a pak má přijít změna, jste-li připraveni, nádhera, změny se mohou dít. Pokud ne, teskníte po této příšerce a zavoláte ji zpátky. Vaše duše se jí ráda zbavila...ale Vaše ego...to je další příběh.

        Příběh druhý

                                         Závist

Závist je lidská vlastnost. Je stará jako lidstvo samo. Kdo tvrdí že nikdy nezáviděl, lže. Lež je totiž rodná sestra závisti, tak jako žárlivost.

Kdo přečetl tyto řádky až sem, má odvahu. Protože nikdo z nás nechce slyšet o sobě nic negativního. Chtěla bych aby jste na tomto příběhu pochopili, že ji máme všichni. Žije v našich energetických polích a tělech a projevuj

Setkání duší

e se různě. Projevuje se přes lidi, které máme rádi. Je potřeba přestat ji popírat, přestat s ní bojovat, je to energie. A její horší forma je nenávist, nenávidět. Víte co je energetickým protipólem závisti? No přece láska....Co můžeme závidět? Znáte přece Jiřinu Bohdalovou a pohádku o Závisti. Chudý závidí bohatému, nemocný zdravému, ten co je sám, lidem v páru. Někdy se závist snažíme uplatit, očekáváme vděčnost, když někomu něco dáme. Závist podporujeme pácháním dobra.

Budu psát o sobě. Moje závist mě stála několik přátelství a způsobila rozkol v lásce. Žárlivost. Chtít někoho vlastnit a mít pro sebe. Protože mě , s mím vědomím už nic neprojde, musím si dávat pozor co píšu. Protože moje slovo je dar. A co vyslovím to ožívá. Co si přeji, to přichází.

Chci psát o své závisti s největší láskou, kterou v sobě mám. Víte co způsobuje závist ve hmotné podobě? Třeba míjení. Způsobí, že se lidé minou, nemají na sebe čas a to potom způsobí oddělení dvou bytostí, které se jinak mají ve skutečnosti velmi rádi. Vstoupí mezi ně někdo, kdo jejich vztahu dvakrát nefandí. A proč? Protože by chtěl danou bytost sám pro sebe. A jak jsem to mohla dopustit? Přílišnou důvěřivostí. A když jsem na to přišla, už bylo pozdě. Proč druhý partner nezasáhl? Protože sám byl nevyzrálý pro vztah a závist mu hrála na jeho samolibou strunu. Ona závist má mnoho podob a projeví se tak, že Vám zpodobní Vaše slabosti, to co máte rádi. Jídlo, opačné pohlaví, peníze - hmotu. A vy pokud včas nerozklíčujete danou situaci, opět vyživíte energii závisti a ona se pěkně ovine kolem ega a zasáhne srdeční čakru a láska nemá šanci. Jak z toho ven? Jako člověk, který nemá o energiích a jejích proudění ani tucha, mluvit, nebát se pojmenovat věci, které Vás tíží. Otevřeně pojmenovat trápení. Ne s útokem, ale s láskou. Říkat věci opravdově, s citem a nebát se konfliktu. Klidně i křičte, aby Vás ten druhý slyšel.

Další podoba závisti je žárlivost. Co je to žárlivost? Neúcta sám k sobě. Nevíra v to jak báječná jsem, že může přijít někdo, kdo mě bude milovat pro mě samotnou.Je to nedostatek lásky k sobě. Jak mohu milovat a dávat lásku druhému, když na něj žárlím. Nevěřím, že to se mnou myslí vážně. Protože sama se sebou to nemyslím vážně? Ne. Nenaučila jsem se sama sebe milovat, taková jaká jsem. Hodnotím sebe i druhé a poměřuji se. Lepší vlasy, lepší tělo, lepší partner. Motor žárlivosti je pomluva. Mylná informace, či skreslení situace. Nepravdivé sdělení. Vytvoření si domněnky, kterou mi podpoří ten, kdo danou situaci vytvořil. A pak se z kapky stane lavina. A tam kde zaplál plamínek lásky, zbude jen vyhaslé ohniště.
Jedna dobrá informace, tu ale je, pokud dokážete zpracovat žárlivost sebeláskou a sebepřijetím, začne Vám být jedno jak o Vás druzí smýšlí, či co se o Vás říká, je to cesta ven z tohohle průšvihu. Pokud partner pochopí o co přišel, že to co jste mu nabízeli bylo víc než jen pouhé pozlátko, že to za co Vás vyměnil, bylo pouhé zraku šálení, ono to co přišlo mohlo být štíhlejší...vlasatější....mladší...prsatější..ale prázdnější, pokud partner pochopí, že to byl jen repre vzorek , a jeho zkouška , může Vaše ohniště znovu zaplát. On si tak třeba řešil svou karmu. A pokud nepochopil, většinou ztratí. A Vám přijde někdo mnohem lepší. Protože vy jste pochopili. Závist dostala lekci.Láska Vás vyléčila. Ne zamilovanost a pozlátko, ale láska.

Lež....další podoba závisti. Říká se, kdo lže ten, krade a do pekla se hrabe. No onoto zase tak zlé s tím peklem nebude. Mimochodem jsou horší věci než peklo. To jsme si stejně vytvořili my lidé sami. A to s tou  krádeží. Když budete žít v rodině, kde je krádež přirozená,nepřijde Vám to ani vulgární, ani hloupé ba ani trestné. Tohle Vás přece naučila Vaše matka, babička, děda i strejda. Pak přijdete do "normální" společnosti kde se nekrade. A vy uděláte to co je pro Vás přirozené. Něco zcizíte. Co přijde? Trest. Takže má-li být rovnováha, možná jste si tou krádeží vyrovnali karmu. Pokud to převedu do lidské roviny. Měli bychom se naučit pochopení, proč se daný jedinec zachoval tak jak se zachoval. Odsoudit je ho velice jednoduché. Nemusíme ho litovat, nebo mu krádež odpustit, nebo třeba věc, kterou udělal, zkusme se na to jen podívat s nadhledem. Neodsoudit ho. Já jsem nic neukradla, ale jednou jsem jela v MHD na černo. A víte co? Měla jsem velikou radost. 

Ale teď ke lži. proč lžeme? je nám hloupé přiznat pravdu. Říct druhému co si o dané věci myslíme, nechceme ho zranit. A tak raději zraníme sebe. Třeba to tak ze začátku nevypadá, ale pravda si nás stejně najde. A čím jsme vědomější a otevřenější, tak je to s rychlostí blesku. Lžeme a připadáme si jako králové. Lhala nám naše matka, třeba o Ježíškovi. Je to přece lež a my se pravdu za pár let stejně dovíme. Jak sdělit dítěti pravdu o vánocích. A proč mu vlastně neříct pravdu? Co je to za dogma slavit vánoce? Kdo to vymyslel? Někdo spráskne ruce a řekne ona se zbláznila. Vždyť se podívejte, kolik lží je kolem vánoc. Umělé ozdoby, umělý sníh, umělé hračky. Levné potraviny. Vždyť vánoce jsou období tmy. To světlo je přece v nás. A největší poklad je v rodině. V blízkých, se kterými jsme rádi. Demonstrovala jsem jasně lež?Ne? Přiznejme si kolikrát za den lžeme....Jak žiju se lží já? S láskou. Naučila jsem se mlčet, abych druhé svou pravdou nezraňovala. Pokud se mnou nechtějí pravdivě mluvit, mlčím. Můj úkol není být drtičem lidí a obracet je na pravdu a lásku. Nejlepší je, když si na to příjdou přece sami. Když si tu pravdu najdou ve svém srdci. Milovat lidi je přece o tom, že jim dovolíme žít tak jak chtějí oni...ne jak chceme aby žili podle nás.

Jen pár slov na závěr, možná rada. Rada terapeuta a vlastního prožitku. Závist jde po ženské kráse. Padají vlasy, lámou se nehty. Barevně se projevuje v červené barvě. Způsobuje zpomalení nebo zrychlení v čase...ujel Vám vlak? Prošvihli jste schůzku? Energeticky to způsobila závist.

Nemusíte mi věřit. Znám závist. Pracuji s ní. Poznám ji a vím kdo ji má u sebe a přes koho působí. Je důležité přestat se jí bát. Je důležité s ní umět pracovat a přes lásku ji odvést domů.

Objímejte se. Líbejte se. Držte se za ruce. Chovejte a hlaďte své děti i když jim je 20 pryč. Pořiďte si psa nebo kanárka. A pokud máte partnera, který je kamarád a parťák. Vyhráli jste!

        Příběh třetí

                                               Magie

     "Magie je spoutání tvořivé energie."

Je středa, dušičkové počasí. Ráno jsem dostala úkol. Běž a napiš o magii. Já, která se magií dobře živila. Co je to magie? Spoutání tvořivé energie. Mágů a čarodějek je dnes jako hub po dešti a mimochodem, výborně to frčí i jako byznys. Na začátku je někde objevení daru a pokud se probudí naše vnitřní touha uvést to v praxi, vždycky se objeví někdo, kdo Vám to uvede v chod. Učitel, mág...Znáte to, je-li žák připraven učitel se vždycky dostaví. Chtěla bych vyvrátit jeden mýtus, že magie je bílá a černá dobrá a špatná. Moji milí, magie je vždy a byla jenom jedna. Byla stvořena lidmi, kteří se naučili používat svou tvořivou energii - tu máme všichni. Jednoduše ji dříve či později zneužili. Tu ke slávě, tu ke zbohatnutí a nebo k páchání dobra. Cože je to páchání dobra? No nevyžádaná pomoc. Někdo se trápí a já se svým zlatým, otevřeným srdcem přispěchám na pomoc. Nevyžádané rady, to byl můj veliký problém. Protože vidím, cítím a vnímám. Dochází Vám o čem píšu? Někdy, spíš většinou někdo o naše rady, pomoc vůbec nestojí. I když my víme, vidíme, cítíme, vnímáme. My se totiž málokdy můžeme dostat tomu druhému do hlavy-pokud nám to sám nedovolí a pochopit, proč si to chce prožít, nebo protrpět. No vždyť má svobodnou vůli. My si tak v tomto případě koledujeme o to, že se ten škopíček špíny pěkně vylije na naši hlavu. Páchání dobra se nevyplácí. To mi věřte.

Víte kolik je sebemrskačů? Lidí kteří se vyžívají v sebetrýznění. Odpověď je jednoduchá. Upoutávají pozornost. Jinak to totiž neumí. Třeba ví že jsou nedokonalí a domnívají se, že takto získají obdiv a úctu. Ale hlavně mají pozornost svého okolí, rodiny, kolegů, okolí. Víte jak jsem si užil svou nemoc? No to si neumíte představit co jsem skrze ni prožil. Proč se nechce uzdravit nemocný?  Můj tatínek se dožil 70 let a já si ho za celý svůj 48 letý život nepamatuji zdravého. On do té nemoci utekl. Já vím proč a to co jsme si neřekli když tu byl doháníme alespoň na úrovni duší. Protože víme, že smrtí to nekončí.

Na každé proč existuje proto. Odpověď se najde. Někdy je fakt dost nepříjemná.

A pak je pomoc nezištná. Znáte hru pošli to dál?  Já když jsem přišla do Brna, měla jsem v peněžence 200Kč, v srdci víru a lásku a neskutečné iluze a sny. Ale také odhodlání a touhu. Moje duchovní sestra Renata Kacířová, mimochodem vynikající lékařka, ve znamení býka mi ve chvíli největšího zoufalství poslala 5000 Kč. Ať je užiju jak uznám za vhodné. Díky ní jsem přežila, protože by bylo pod mou hrdost požádat o peníze tam kde  byly dveře zavřené. A z rodiny jsem slýchala jak jsou chudí a mají pořád málo.,, i to je magie, magie slova, programování vzorců chování. Renata mi pomohla přežít první měsíce. A já vím, že ve chvíli, kdy na tom budu tak dobře, tak ty peníze pošlu dál. Třeba na 3x někomu , tu tam či jinam. Dovedete si představit, že někdo zvedne telefon a zavolá "Ahoj, vím, že máš problém, mám tu zbytečných 20 tisíc, já Ti je dám, ty víš co s nimi" Báječné. Ten člověk si třeba smaže karmu. Hru pošli to dál můžete hrát sami, přestat očekávat, mít dlaň nataženou, vědět, že to co jste v danou chvíli udělali, odevzdali, udělali jste na výbornou. A je jedno, že někdo někde ohrnul ret, že on by to udělal jinak. Určitě. A možná lépe než vy. Ale vy jste to přece zkusili, ne? Otevřeli jste se hojnosti, přerušili magický řetěz, ukázali záda závisti a dali jste zelenou tvoření. To je nášup, co? Tak jednoduché to je.

Jak se projevuje magie ve hmotě? Pamatujete si králičí packu pro štěstí? Nebo skřížené prsty proti smůle? Jdete na festival a tam potkáte vyhlášenou vědmu, kartáře či někoho jiného ověšeného amulety? Aspoň je férový a k magii se veřejně hlásí. Pak jsou mágové,kteří svým vemlouvavým hlasem říkají, co by jste měli udělat, koho navštívit, dají Vám recept na rituál. Pěkně Vás zmanipulují. Protože vy jste v danou chvíli tak v pytli, že uděláte cokoliv aby se ty věci pohly. Vím to, prošla jsem tím. Někdy je to opravdu v danou chvíli to nejlepší co jste mohli udělat, spousta těchto lidí může pomoci z bryndy, z depresí, ale jsou to  jen průvodci na cestě.Je to jen na určitý čas. Věřte mi, nevyléčí vás ani Vás nespasí. Vy sami si musíte dovolit cestu k uzdravení a ke spáse Vaší duše. Někdy potřebujeme velmi bolestivou zkušenost k pochopení. Lékem na pochopení a uzdravení je čas. A láska k sobě samému.

Mohla bych zde psát o svých zkušenostech s magií. Je jí velmi mnoho, od rituálů, sexuální či ovládací magie. Vše to funguje, ale jen na krátký čas. Třeba na jeden či několik životů, ale pak to stejně praskne jako mýdlová bublina. A to co jste začarovali, spoutali stejně lupne. A vy budete muset znovu od začátku, krůček po krůčku napravovat. Vše co totiž získáte svou nepoctivostí, o to stejně příjdete. Tak jako to co Vám nepatří. Je jedno jestli je to partner, dům nebo peníze. Magie totiž skládá účty. A za vše chce zaplatit. A to je hlavní rozdíl mezi magií a láskou. To je to pořekadlo o těch božích mlýnech. Vždy domelou ve správný čas a do posledního zrníčka.

Pamatujte si to.........

     Příběh čtvrtý

                                        Láska

Lásku nelze zabít, umlčet, ukřičet, pohřbít, zničit....lásku lze jen popřít a nevidět, protože ONA prostě jen je a dává...dává a nic nečeká.

Přemýšlím jak se rozepsat. A napadá mě. Ne. nerozepíšu se. Jsem tou láskou.

Žiju, dýchám, vyzařuji a žiji lásku. Láska je můj motor. Láska je můj pohon.

Jsem tam kde je láska. Neumím žít bez lásky.Protože bez lásky bych zemřela.

                         Já jsem tou láskou a ona je mnou

        Příběh pátý

               Muži v mém životě a moje duchovní cesta

Pokud budete očekávat senzaci či rozpis všech mích milostných pletek asi  to bude pro Vás zklamání. Já si totiž s chlapama řešila karmu. Víte co je to karma? Příčina a následek. Co chlap to lekce a poučení. Je pravdou že doma není nikdo doktorem a druhým umím radit. Sama jsem byla ve vztahu s muži docela bezradná.Určitá bezprostřednost a otevřenost je pro ně na jednu stranu lákadlem a na straně druhé je vyděsí.

Všechny muže co jsem kdy potkala, jsem milovala. Vážně. Každého jinak, každého po svém a hlavně opravdově. Vždy to co jsem říkala, dělala, jsem myslela vážně. Každého jsem svým způsobem opečovávala a oni dle možností a schopností mě. Každý z nich mě obohatil ale též srazil na kolena a zasáhl.

Otce svých dětí jsem potkala ve fázi, kdy jsem si říkala, že to bude na věky a na vždy. Jenže dle duchovních zákonů pokud se jeden vyvíjí a druhý stojí, platí pro všechny strany rovnice, rozchod....můžete partnera chvíli táhnout, můžete na něj čekat, můžete ho milovat, ale pokud nechce jít, vy ho prostě nedonutíte. A tak máte další možnost, zůstat stát na místě a čekat a čekat a čekat. Také se můžete rozběhnout jako vítr a on si  může  Vaší ztrátu uvědomit a vzpamatovat a rozběhnout se za Vámi, samozřejmě že Vás může dohonit a chytit. I to se může stát. Pamatujte si však, že jeho povahové rysy nezměníte ani vy svoje. Jsou jako data v počítači- lze je přepsat.... Můžete změnit přístup k němu, nebo svoje chování. Ale ho nezměníte. Můžete ho jen a pouze přijmout.S bývalým partnerem, mi budiž ke cti, že jsem se snažila. Komunikovat, napravovat...nešlo to. Někdo by řekl ubližovali jste si, jiný by řekl dělali jste si naschvály...vychovávali jste jeden druhého a ani jeden jste nechtěli ustoupit na hranicích. Oba jste chtěli svobodu, ale nedokázali jste si ji dát. Každý z Vás si ji představoval jinak. Dovolím si tvrdit, že teď jsme začali konečně komunikovat.A možná je to to nejlepší co nás potkalo. Rozvod. Protože spousta lidí  raději zůstane ve vztahu a hledá omluvy a výmluvy jak to zachránit, když příjde berlička ve tvaru převozníka....on Vás přece odveze a zachrání. Jenže tohle není vztah. V mezidobí přišel muž...choval se galantně a byl úplně jiný než bývalý manžel...to jsem byla vdaná a snažila jsem se do manžela implementovat to co mi tento muž ukazoval. Byl jemný, zdvořilý, nepoužil hrubého slova,nepil alkohol,  jiskřilo to mezi námi a já byla totálně zpitomnělá, on je úplně jiný než partner.  Byla to dokonalá iluze. Jenže už mě zavedl na most.  Bývalý manžel mi to neulehčil.Čím víc byl tento člověk milý tím víc se mi partner vzdaloval.Vesmír vše zařídí. I v realitě.A tak iluze dostala zelenou. Podotýkám, že jsem se tímto mužem nikdy intimně nesblížila.Nikdy mě nepozval ani na kávu.  Byl nesmírně šetřivý, praktický..a lakotný.Nějaký čas mě na mé cestě doprovázel. Ale sám na nějakém bodě ustrnul a neposunul se. Přátelství ještě nějakou chvíli trvalo a pak se naše cesty rozdělily.

Ve chvíli kdy jsem se rozhodla  pro rozvod a do ringu hodila ručník..přišel ON. Pán nonšalantní, galantní...doutníček, autíčko. Přišel jako klient. Jenže duše je duše.Tato bytost ke mě pojala důvěru, otevřela se a ještě sebou přivlekla další bytosti, které mi zdělovali intimní okamžiky z jeho života. Během třech měsíců jsem o tomto muži věděla všechno a měla ho zarytého hluboko pod kůží, i tímto psaním se s tím vyrovnávám....vůbec mu nedochází co všechno ve mě spustil.Rozbil všechno co jsem postavila, vybudovala, reálného i duchovního.Jiná dimenze, vyšší levl...A začala se rodit láska, která byla jiným trnem oku. Věděli jak na něj. Jeho život byla a  je vlastně jedna veliká iluze, kterou jsem mu měla pomoct rozbít. Jenže se začal bát. A co udělají muži když se bojí? Utečou. Půjdou znovu do energií kterým důvěřují, které znají. Zaleknou se Vašeho světla...Dnes když se zpětně otočím se ptám, zda jsem mohla udělat něco jinak...ale houby, nemohla, to bych hrála divadýlko a tím bych nikomu nepomohla. Ani mu ani sobě. 
Jak to dopadlo? Kráčím sama. Jeho ego netuší co způsobil. Že, důvod proč jsem šla do Brna, byla i iluze, že sliby, které dal, že se naplní. Šla za ním, za jeho duší, která volala a řvala o pomoc Z bolesti jsem začala tvořit. Bolest na duši mi dala motor.

Zpracovávám si své muže. Vím, že nikdo nemá zůstat sám. A tak věřím, že po všech svých držkopádech, dostatečně poučena se dočkám. Že přijde MUŽ.

Muž, který bude vědomý. Otevřený. Nemusí nic tušit o mé práci. Ani o mě samotné. Pozná jen mou duši. Bude mu jedno jak vypadám. Jestli mám kilo na víc. Jestli si s ním povídám o práci nebo o fotbale. Sejdeme se a nebudeme se bát o čemkoliv mluvit. A hlavně já budu moci věřit jemu a on mě. A když ho budu trápit já či nějaký jeho problém, přijde a řekne...trápím se. Potřebuju Ti to říct. Potřebuju abys tady byla se mnou a já zase budu s Tebou, když Tobě bude mizerně. A když se mezi námi stane nedorozumění, neuteču ale budu s Tebou a trpělivě si to vyřešíme. Třeba 100x než to urovnáme.  Chci vedle Tebe kráčet, být osobnost a partner a podpořit Tě. A totéž chci od Tebe. Budeš pro mě krásná od holiče ale i zpocená po úklidu bytu. Rád na Tobě uvidím hezké šaty ale bez nich budeš pro mě stejně sexy. Já Ti zase ráda uvařím, ale když mě pozveš na večeři, půjdu. Běž s přáteli kam chceš, vím, že si na mě uděláš čas. Vím, že se mi budeš věnovat stejně jako své práci, či koníčkům, ba víc. Oba máme své za sebou, ale víme co už od života chceme. Naše rodiny mají své životy ale pokud nás budou potřebovat, nebudeme se jeden na druhého zlobit. Oba máme své bývalé partnery a svou minulost. Ale teď jsme se rozhodli kráčet vedle sebe. Zda to bude na chvíli nebo na zbytek života, záleží na nás. Oba totiž víme, že máme své stinné stránky, své plusy i mínusy a ani jeden či druhý nebudeme a nechceme toho druhého měnit. Budeme se podporovat a milovat. Lásku, to je totiž to, co si můžeme dát.

Já Ti dám zázemí, přístav kam se můžes s důvěrou vracet, víru že dokážeš všechno co budeš chtít. A svou lásku...všeobjímající, uzdravující lásku.

Od Tebe chci jediné, podporu. Protože jsem soběstačná, prošla jsem mnoha zkouškami, bolestmi, trápením. Jediné co chci přestat být silná. S Tebou si chci být dovolit bez masky, pod ochranou, v bezpečí. Vědět, že mě ochráníš i před mnou samotnou. Nebudeš se bát mé síly. Budeš ji milovat a podporovat. S Tebou si totiž můžu dovolit být slabá....

         Příběh desátý

                                                               Setkání duší

Je to příběh o zapomnění, o tom, proč bychom neměli trvat na své pravdě, na svých domněnkách a  proč bychom měli dát druhým druhou šanci. Je to příběh, který se mohl a nemusel stát. Já ho však v Itálii velmi silně cítila a prožívala. Příběh jsem vnímala jako odžitý někým v mém rodě.

Itálie je Země, kde byl v kterési válce zabit můj předek. Špagety mám ráda, ale než si zajít na pizzu, tak si dám raději kus pečeného masa. A Ti komáři.....Asi jsem tu někdy byla a prožila jeden ze svých minulých životů a podle všeho ne jeden.

Příběh, který mi vytanul na mysli je příběhem opravdové lásky. Žena a muž. On a Ona.Lásky, která nezemřela, jen byla potlačena, popřena.

Mladá žena vyprovázela svého milého k molu, kde na něj čekala obchodní loď. Čekala ho dlouhá cesta za obchodem. Láskyplně se loučili a muž ji sliboval, že až se z této cesty vrátí, že si ji vezme. Že ji miluje. Že žádná jiná žena pro něj neexistuje. Žena s dlouhými vlasy a štíhlým pasem ještě dlouho stála na molu a dívala se za vzdalující se lodí.

Muž stál na palubě a díval se na zmenšující se postavu ženu. Miloval ji  v hloubi duše si nedokázal představit, že by ji ztratil, nebo neměl. Jeho láska byla hluboká  čistá. Muž nakoupil dobré zboží za vynikající ceny a vracel se domů. Těšil se, nesmírně. Vezl milované šaty a snubní prsten. Těšil se že založí rodinu a bude mít děti. Přišla však veliká bouře a  loď ztroskotala. (Zde jsem se rozbrečela poprvé)

Přežil, utopil se?Na kuse trámu doplul polomrtvý na ostrov. Probudil se a nic si nepamatoval. Bolela ho hlava a bylo mu špatně. Mnoho týdnů se zotavoval. Nevěděl kdo je, co je ale věděl že musí pryč. Ostrov mu poskytoval to nejnutnější k životu. Postavil si vor a pár datlemi a vodou v láhvi co vyplavilo moře, jako bájný Robinson vyplul na moře. Docházela mu voda, jídlo a když už to skoro vzdával, zachránila ho obchodní loď. Vzali ho na palubu a kapitán, který byl velmi rozumný, brzy pochopil, že tento člověk má obchodní nadání a je schopný námořník. Vzal si ho tedy na loď a nabídl mu práci. Muž mu však řekl, že neví, kdo je. Nezná svou minulost. Kapitán však moudře vycítil, že tento člověk potřebuje pomoc a zázemí, že se mu to mnohonásobně vrátí. Nemýlil se.

Tento kapitán měl dceru, ani příliš krásnou ani příliš chytrou, ale milou. Dceři se tento muž líbil. Protože uplynula nějaká doba a tento muž zapomněl kdo je a odkud je, věděl, že potřebuje rodinu a toužil po dětech. Dcera od kapitána se mu líbila, nehledal krásu, chtěl domov a lásku. Tu mu ona dala.

Co se dělo s dívkou? Každý den vyhlížela loď, věřila, že žije, i když zkazky pravily , že je mrtvý a že nikdo z té posádky tu hrůzu nepřežil. Každý den vyhlížela loď. I jí se dvořili muži, nabízeli to či ono. Zavřela se. Nevěřila, že na ni zapomněl. Poslouchala tlukot svého srdce. Poslouchala hlas, který říkal, žije.A čekala. Ubíhaly roky. Žena zestárla, zakulatila se a hedvábné vlasy ztratily lesk, žila svůj život a nemohla zapomenout.

Muž se oženil, nemohl říct, že by byl šťastný nebo nešťastný. Žil. Měl rodinu, děti, partnerku. Kapitán zemřel a  muži předal loď a obchody. Muži se dařilo dobře. Jenže život přináší  i strastipné okamžiky.  Jeho žena umřela na nemoc. Zůstaly mu tři děti. Loď šla ke dnu a on přišel o majetek. Doma tři děti. Zhroutil se mu celý svět. Muž začal krást. nevěděl z které do které a udělal ze sebe zloděje.

Žena seděla na břehu moře a něco ji šeptalo, že je potřeba zajet do města. Že je už čas zvednout zadek od mola a podívat se mezi lidi. Nechtělo se jí. Ale udělala to. Vzala si drožku a vyjela. Šla kolem krámků, kde se třepetaly stuhy ve větru a obchodníci nabízeli klobouky. Že by si koupila nový klobouk? Obchodník se málem zlomil v pase aby jí nějaký vnutil. Prohlížela si ten či onen, takový či onaký. Kolem ní se mihl člověk, ošunťelý a zanedbaný.

Muž věděl, že jestli ještě chvíli bude krást, praskne to. Styděl se za svou bídu, za krach své firmy, ale nemohl si pomoct. Nevěděl jak z té šlamastyky ven. Když to ráno šel na lup, umínil si, že to bude naposledy a že prodá dům a to co mu zbylo a zkusí své štěstí jinde. Uviděl tu ženu, plnoštíhlá, zvláštní. Přitočil se k ní a ona zvedla hlavu. Jejich oči se střetly. Jako by jí projel blesk z čistého nebe. On zůstal stát jako přimrazený. A najednou si vzpomněl. To co zapomněl vyplulo z hlubin. Jako když tisíc rejnoků  propluje kolem Vás. Zmrazen, neschopen pohybu. Ženě vypadl klobouk z ruky. Poznali se. Neschopni slova se na sebe dívali. Ženě se začali koulet slzy po tváři. Muž se nemohl na ni vynadívat.

Žena promluvila první, kde jsi byl? Čekám na Tebe celý život. Já jsem na Tebe zapomněl. Ale teď když Tě vidím, tak jsem si vzpomněl. Žena na něj vytřeštila oči, jak zapomněl? Jak jsi mohl? Vždyť jsem Tě každý den vyhlížela, čekala, nevdala jsem se. Všechny muže jsem odmítala. Věřila jsem každému Tvému slovu. A ty jsi zapomněl? Tohle mi říkáš jen tak? Muž cítil její hněv, bylo mu to líto, ale jak vysvětlit zraněné ženě, že opravdu zapomněl.....Řekl jí, že ať si poslechne jeho příběh, že třeba pochopí.

Žena nechtěla slyšet nic o jeho ženě a dětech. Byla zraněná, měla pocit zrady. Nemohla přijmout ani pochopit, že se takové věci mohou stát. Muž jí řekl,někde uvnitř jsem tě nikdy nepřestal milovat. Svou ženu jsem měl rád a své děti miluju. Co se stalo, stalo se. Přece mě nemůžeš odsoudit. Jestli mě nevyslechneš a odejdeš, nedáš už naší lásce šanci? To si nezasloužíš ty, ani já. Nikdy jsi mě nepřestala milovat a v hloubi duše ani já Tebe.

Žena se otočila a utíkala pryč. Přes závoj slz neviděla a neslyšela. Říkala si, že přece tohle na ně nemohl osud vymyslet. Že je to jen hra. Že se ráno probudí a život bude jako dřív. Přijela domů a chodila od zdi ke zdi. Nakonec usla.

Muž se neměl pro co rozhodovat. Řekl si, že podruhé už ji ztratit nechce. A pokud zná její srdce, přijme ho i s dětmi. Že tak moc se nezměnila a že čas je jen malá překážka. Sbalil věci a ještě tu  noc naložil děti do drožky a jel za ženou. Jel na jisto.Nezaváhal, věděl kam a kudy má jet. Děti byly vyjukané kam jedou, ale po dlouhé době viděli tátu usmívat se.

Muž dojel k domku ženy, byla tma, zkusil za kliku. Nezamykala se. Vešel do domku . Žena spala na polštáři mokrém od slz. Muž ji pohladil po tváři. Svítalo a ona otevřela oči. Nic neřekla a jen se dívala  a on se díval. Tichým hlasem řekl, prosím, nevyháněj nás. Ani mě, ani moje děti. Ty stály vykulené u dveří.

Žena vstala a muž ji objal. Dětem ještě ustlala v posteli. Muž rozdělal oheň v ohništi a postavil na čaj. Děti zalezly do postele a žena stála u okna a dívala se na svítání. Muž ji zezadu objal a nabídl teplý čaj. A ona ho vyzvala aby si sedli a on ji pověděl celý svůj příběh...

Pro slzy jsem neviděla. Seděla jsem pod slunečníkem. Dcera čárala do písku.  Cítila jsem jak Ti dva spolu sedí a ona je zase dlouhovlasá kráska a on svižný mladík. Seděli spolu u čaje a on ji držel za ruce. V krbu praskal oheň. On se na mě usmála a pak všechno zmizelo.

V noci se v Rosalino Mare strhla neskutečná bouře...Na druhý den jsem se cachtala v moři a na pláži se potkal muž a žena. Objali se. Ale tak nějak jinak. S láskou. Bez pompy. Něco jako dlouho jsme se neviděli...jsem ráda že Tě vidím,  já jsem rád že tu jsi...

Vnímala to i moje dcera. Tak kdo ví? Třeba jsme něco napravily.