MŮJ PŘÍBĚH

Někdo by začal narodila jsem se...to ano..to už je hodně dávno. Ale teď jsem.Žiju, dýchám, tvořím v Brně. Začínám tam kde jiní končí. Tak mi daly sudičky do vínku. Jsem Žena. Píšu záměrně s velkým Ž, protože jsem se tak nikdy necítila.Až v poslední době. Procházím už velmi dlouhou dobou poznáváním sama sebe, svých darů, a proč tu vlastně jsem.Žena je emoce a emoce k ženě patří. Cítím, vnímám, pozoruji a pak uchopím.Naučila jsem se milovat. Nenávist k mému životu nepatří ...co je to za slovo? Protipól lásky?Bezpodmínečně milovat , umím? Nenarodila jsem se s kartami a kyvadlem v ruce. Narodila jsem se s velkým srdcem, pochopením, empatií. Nezařaditelná. Neuchopitelná. Trčící.S určitými vlastnostmi pro lidi chápané jako negativní. O své kráse jsem taky vždycky polemizovala. S touhou být jiná, vyjímečná...všeho se mi dostalo do sytosti.Do roku 2008 jsem žila jako mnoho jiných. Rodina, práce, kariéra, profese, finance.Pak přišla nemoc. Moje, dcery a mé hledání na otázky Proč?A pokud se ptáte proč, odpověď příjde. Ne tu co očekáváte, ale tu co máte dostat.A pak začaly změny. Odchod z práce a podnikání.Někdy se dařilo, jindy méně. Můj nos mířil hodně vysoko. A já myslela že můžu. Že můžu úplně všechno.Že spasím a zachráním celý svět.Nikdy Vám nikdo na začátku duchovní cesty neřekne, že bude dlouhá, trnitá a bolestná. Možná se dozvíte, že není cesty zpět. Ale to vám v prvních okamžicích připadá jako pouhá informace. Pak zjistíte, jak hluboce se mýlíte.Jak velikou iluzi máte o životě, o lidech o duchovním světě. Ze začátku je to fascinující. Fungují Vám určité věci, potkáváte spoustu nových lidí.Pokud se Vám daří tak i rádoby přátele....A sedíte si  na obláčku a necháváte se konejšit, jako že jste fakt duchovní.Pak přijde varování, první a letmé....neslyšíte...druhé trošku více....mávnete rukou a pak přijde třetí a to už bolí.Někdy se jedná o finanční ztrátu - proběhla.Rozpad partnerství - proběhl.Krach v podnikání - proběhl.A pak se v noci budíte. Spíte 2 hodiny, pak pláčete, třesete se zimou a voláte všechny svaté aby se Vám ulevilo. A říkáte si...zlomí se to a když ne tak půjdu do blázince.Nechám si napsat antidepresiva. Vždyť lidí na cestě co se zbláznili...těch je...Nechám se zavřít, protože tohle už nemůžu dát. A kdybych tohle neprožila, neuměla bych radit lidem s depresí. Myslela jsem, že se roztrhnu. A pak přišlo ráno. Přežila jsem. Strhaná a unavená. Démoni mě nedostali. Za celý svůj život jsem nesnědla antidepresivum. Věřím, že to tak zůstane.Meditace, dýchání, koupele, procházky a pár přátel, kterým můžete telefonovat a mluvit s nimi a oni Vás poslouchají a podpírají Vás.To jsou ty chvíle, které prověří vaše okolí, rodinu a přátele.Tohle vše probíhalo o vánocích 2014. V tomto roce jsem ukončila vztah s manželem. Ukončila podnikání. Potkala osudového partnera, myslela jsem si, že, jsem milována, že tohle je láska.. ó,jak jsem se mýlila a dlouho žila v omylu. Nastal leden 2015...rozvod ..úřad práce a co dál. Duchovní práce a klienti? Bod nula... nezájem . Všechna sláva polní tráva. Jenže co dál?Neskutečný rozpor. Vnitřní touha po svobodě, lásce a partnerství a hmotná jistota. Jen silná vůle k životu mě nutila dělat další kroky.V srdci muže, který o mě nestál. Připadala jsem si jako květina, která mrzne. Chtěla jsem se schoulit sama do sebe a spát a nebýt.Ještě že existují lidé, kteří Vás mají rádi. A nebo také karma a potřeba splatit svůj dluh. Jak se to vezme.Přišla nabídka na bydlení. Brno- Bohunice a první práce. Brigáda v nemocnici a terapeutovna na Špitálce.Pak další bydlení a další práce. Ale to hlavní....samota. Trest? Léčebná kůra?Těch probrečených nocí, iluzí a přemýšlení zda to co proběhlo je dobře, bylo dobře a co dál.Peníze na živobytí, bydlení.Opustila jsem syna, kterému bylo 19, studoval. Dnes když se ohlédnu zpět je to to nejlepší co jsem mohla udělat.Začali se proměňovat lidé kolem mě. Jedni odcházeli , druzí přicházeli. Změna chuti na jídlo. Oblékání. Kolísání váhy. Podle vyrovnání organismu.Neskutečné smutky. Přemýšlení, co dál. Pocity osamění.Je říjen 2016. Nutnost změnit svůj život. Třetí byt. Bez zaměstnání. Opravdu? A co ta spousta duchovní práce?Kolik odvedené energie.Jen proto, že nemám řádnou smlouvu se zaměstnavatelem, nepracuji? Mě to připadá normální. Ale jsou jiní , kteří se chytají za hlavu.Denně jsem ubezpečována, že nepadnu, že přijde pomoc, pokud půjdu v souladu sama se sebou a s plánem duše.Tvořím. Jsem stále v Brně , sama ve vypůjčeném bytě. A mám víru. Víru ve správnost své cesty.Být průvodcem a ukazovat cestu ke světlu, cestu domů. Cestu k uzdravení těla i ducha. Přestat popírat sama sebe.Pracovat a vyprávět své příběhy. Vám lidem. Zde zatím můj příběh končí..nebo začíná?